Díky, Michale!

Ždánický zpravodaj 1/09

Zdá se, že jedna starost z Michala Poláčka, který zorganizoval koncert smíšeného komorního sboru ATENEO Univerzity Palackého z Olomouce ve ždánickém kostele v neděli 7. prosince 2008, spadla. Teď ještě, aby se koncert líbil a posluchači byli spokojeni. A taky aby se u nás líbilo kolegům ze sboru...

Je to o nervy.

Povedlo se, Michale.

Po velmi krátké počáteční nervozitě, která se možná na sbor přenesla z Michala, se sbor pod vedením perfektního docenta Režného rozezpíval k nádhernému spontánnímu výkonu. Zpěváci se začali usmívat a na projevu to bylo znát. Krásné mladé hlasy zněly plně od pian až po fortisima a posluchači byli uchváceni.

Všichni si mohli v programu najít, co je jim nejbližší − od staré hudby po modernu a jazz. Nejenom ve Ždánicích je vzácné naživo poslouchat tak nádherný zpěv!

Ještě jednou, jistě nejen za sebe, díky, Michale, díky, ATENEO!

Viktor Kuřímský

Povídání (p)o koncertu

Pod klenbou ždánického kostela se ještě chvějí poslední tóny právě skončeného adventního koncertu.

Lidé se pomalu rozcházejí do tmy. Je neděle 7. prosince. Ve Ždánicích před chvílí dozpíval sbor Ateneo. Zahrajme si teď na to, že si před kostelní bránou povídá maminka se synem, který se před chvílí s ostatními zpěváky ukláněl publiku. Pojďme potichoučku blíž, ať se dozvíme víc…

Maminka: Pěkný koncert, kdopak nám to vlastně zpíval?

Syn: To byl, maminko, Smíšený komorní sbor Ateneo. Je to oficiální reprezentační pěvecké těleso olomoucké Univerzity Palackého. Zpívají v něm její studenti.

M: A jak se dostali až k nám do Ždánic?

S: Ateneo dělá každým rokem šňůru předvánočních koncertů. Každý člen sboru má možnost domluvit se s vedením, jestli by nebylo možné udělat koncert právě u něj doma, v jeho městě či vesnici. Tak jsem za naším sbormistrem doc. Pavlem Režným zašel, koncert domluvil, zařídil vše potřebné a Ateneo přijelo.

M: A co tě k tomu zařizování vedlo?

S: Chtěl jsem využít toho, že mám možnost občanům Ždánic ukázat něco trochu jiného, než co tady bývá běžně k vidění a slyšení.

Mohu se teď na něco zeptat já?

S: Myslíš, že se Ateneo ve Ždánicích líbilo?

M: Tak mluvit mohu samozřejmě jen za sebe, ale řekla bych, že ano. Jak jsi říkal, bylo to trochu něco jiného. A jde vidět, že vás zpívání baví. Řekla bych, že to byl pro mnohé zážitek.

S: Tak to mám radost. Pokud se koncert Atenea „Ždaňařům“ líbil, naplnil se jeden z mých cílů, pro které jsem to všechno zařizoval.

M: A jaké byly ty další cíle?

S: Také jsem si velice přál, aby se u nás líbilo všem lidem ze sboru – mým přátelům.

S: A povedlo se?

M: Hodně z nich mi říkalo, že to tady bylo výborné. Kostel byl plný lidí, ze kterých bylo při koncertě cítit, že se jim koncert líbí. K tomu skvělá akustika v kostele a chutná večeře a posezení po koncertě. Vše se povedlo. I pan sbormistr mi říkal, že Ždánice byly skvělé.

M: Pomáhal ti někdo s pořádáním koncertu?

S: Jistě, pomohla mi spousta lidí. Především jsem musel sehnat peníze na dopravu a večeři pro sbor a na spoustu dalších věcí, které byly potřeba (plakátky, pozvánky, květiny pro sbormistra...). Pomohlo mi město Ždánice skrze pana starostu Miroslava Procházku a také řada místních podnikatelů. Zapomenout nemohu ani na pomoc a rady paní Soni Matějkové a paní ředitelky ZUŠ Olgy Pelikánové. Pomoc a velké pochopení pro můj nápad jsem nalezl i u ždánického pana faráře Michaela Špačka.

V neposlední řadě si velké poděkování zaslouží i občané Ždánic, kteří se na koncert přišli podívat. Bez nich by to vše bylo zbytečné. Poděkovat jim musím i za příspěvek do kasičky na vstupné. Jeho podstatnou část jsem se rozhodl věnovat na opravu varhan ve ždánickém kostele, zbytek půjde na pokrytí nákladů na koncert.

M: A co příští rok?

S: Přiznám se, že jsem si před koncertem celý nervózní říkal, že už nikdy nic takového pořádat nebudu... Ale plný kostel „Ždaňařů“, jejich potlesk a nadšení z Atenea mě přesvědčily, že pokud nebude nikdo proti, přivezl bych Smíšený komorní sbor Ateneo i příští rok. Jeho repertoár se každým rokem rozšiřuje o nové skladby, takže opakování letošního programu rozhodně nehrozí. Uvidíme.

Ing. Dagmar Duroňová
Michal Poláček